Sycení se krásou…
…je nedílnou součástí mého života i lesních terapií, které pořádám. V tyto slunné, jasné, baboletní dny jsou večery obzvláště zlaté a malované a stojí za to si před stmíváním vyjít ven do polí, luk a lesů, klidně jen kousek od vašeho bydliště, pokud máte to štěstí, že jste obklopeni aspoň kouskem přírody v jeho blízkosti. Anebo stačí zajít na zahradu. Já jsem všechny tyto kouzelné fotografie pořídila v okruhu do zhruba dvaceti minut chůze od domu, na mých oblíbených polních cestách a na okrajích remízků našeho Osovska.
A proč je ta krása tak důležitá, pokud jde o náš vztah k přírodě a duševní vyrovnanost? Není to téma, které se dá snadno vědecky zkoumat, ale možná to ani není potřeba. Když dokážeme vnímat krásu, cítíme, že se nám otevírá a rozšiřuje naše srdce, naše kapacita lásky. Stav lásky pak do sebe přirozeně dokáže zahrnout vše živé i neživé, vše, co nás obklopuje.
Když vnímáme dokonalost a harmonii při pohledu na přírodní krásy, cítíme spojení s celkem a tím pádem i pocit, že nemůžeme ničit něco, čeho jsme nedílnou součástí. Ubližovali bychom sami sobě. Krása nás také propojuje s naší duší, s naší pravou esencí, s tím, kým jsme pod všemi nánosy výchovy, společnosti a jejích rolí a masek. Přináší klid, uvolnění, radost a vděčnost…A mnoho, mnoho dalších darů.
Důležité je, že jde o krásu opravdovou, která nemá za cíl vám něco vnutit, prodat, nějak vás svést či oklamat. Taková krása je jen tenkým nátěrem, slupkou na něčem vlastně velmi ošklivém a falešném. V přírodě má krása vždy ryzost a hloubku.
A zároveň se někdy může skrývat i ve věcech zdánlivě na první pohled ošklivých, o čem nás pak více učí období roku, jako jsou konec podzimu, zima či předjaří. Ale třeba i smrt, rozklad, zánik, jejichž krásu musíme hledat hlouběji…
Ale nyní….Nyní je čas užívat si darů hojnosti a sklizně, které konec léta přináší se svými sytými barvami a bohatými plody. Je to zářivá oslava života.