Také to začínáte poslední dny cítit? Závan jara, zatím vzdáleného, ale přeci dávajícího o sobě vědět? Každý rok kolem Hromnic/Imbolcu tuto změnu energie v přírodě vnímám a postupně jsem schopná to lépe rozpoznat. „Něco“ se prostě změní a vzduch začne vonět svěžestí, která tam předtím nebyla.
Včera jsem si po delší době, kdy jsem neměla chuť ani čas vyrážet do věčných plískanic, vyrazila na louky pod les a počasí bylo spíše aprílové. Vystřídal se drobný déšť se sněžením, sluníčko a modrá obloha s temnými dramatickými mraky, do toho vanul silný svěží vítr a na závěr mne domů doprovodilo jemné krupobití ostré jako jehličky 😀
Připadalo mi to, jako by příroda tančila tanec živlů, vysvobozující se z okovů nehybné zimy. Ta samozřejmě ještě hned tak nekončí, ale to je právě to mystérium – to nové nepřijde většinou už „hotové“, zčistajasna, když je to staré už definitivně pryč. To nové se RODÍ pomalu, postupně, ve svém tempu, často neviděno, když se to staré ROZPADÁ, a my o tom třeba ještě ani nevíme…