Dnešní sluníčko a modrá obloha mě vytáhly ven už dopoledne – tomu nešlo odolat, i když většinou si vycházky (pokud nemám celý den pracovní) nechávám až na odpoledne a dopoledne se snažím udělat co nejvíc práce. Na loukách a v lese bylo nádherně, ptáci zpívali, paprsky hřály, jaro ve vzduchu…a přece jsem pořád musela myslet na to, že čas běží, že musím jít domů uvařit „včas“ oběd a začít odškrtávat svůj seznam povinností na dnešek. Musím začít už zase „pracovat“. A pak mě to úplně zastavilo – počkat, není TOHLE moje práce?
Ano, lesní terapie a vše okolo nich mne (zatím) neživí, a z toho, že si teď dopřeju čas venku v přírodě, mi nic přímo nevzejde, na co se by se dala dát cenovka. Ale já jsem sem, na tuto krásnou planetu, přišla právě proto, abych navazovala blízký kontakt s přírodou a tento způsob blízkého kontaktu předávala dále! To JE moje práce a cokoliv, co k ní přispívá, co ji prohlubuje a dále posouvá, je tedy její součástí. Je to to nejdůležitější, co teď mohu dělat! 😀
Ten čas strávený „jen tak“ v lese mne vyživí, dosytí, přijde mi mnoho energie, inspirace, vhledů, nápadů na další příspěvky a sdílení, na další rozvoj toho, co lidem nabízím…A hlavně, i kdyby to nemělo nijak přispět k tomu, co ze sebe dávám dále světu, tak je to něco, co mne nejvíc na tomto světě naplňuje a to není málo…
Dovolte si i vy toto spočinutí, zregenerování, zastavení…není to možná něco, co by přineslo okamžitý „výsledek“ (i když ty měřitelné výsledky jsou u lesní terapie dost rychlé, jak nám dokázaly světové výzkumy vlivu těchto metod na naše zdraví a další ukazatele našeho stavu), každopádně je to ale DAR, který můžete sami sobě dát. A můžete si být jisti i tím, že je to dar, který bude rozsvěcovat další a další lidi, jako kruhy na vodě… 😉