Přirozenost a harmonii uvnitř sebe samých je velmi obtížné nacházet v prostředí, které je nepřirozené a neharmonické. Naše civilizovaná společnost, její hlučná města a jiné výtvory často nejsou v souladu s principy přirozenosti a harmonie.
Proto nás to tak láká do přírody, kde vnímáme, že je vše tak nějak „v pořádku” – přesně tak, jak to je, tak to má i být. I když zde třeba vidíme ne vždy citlivé lidské zásahy a úpravy, vnímáme zároveň i to, jak síla života stejně vládne všemu, přetváří vše nefunkční a pokažené a uvádí to opět do souladu. Někdy pomalu a nenápadně, někdy s velkou silou. Ale příroda zná cestu a nakonec si ji vždy najde.
Díky vystavení se této síle se i my léčíme, harmonizujeme, nacházíme svou ztracenou přirozenost. Nevytváříme nic nového, jen se rozpomínáme na to, co jsme pozapomněli. Cítíme to jako „návrat domu“. Lesní terapie je nástrojem, který nám umožňuje tento léčivý stav „znovuuvedení” se do harmonie zažít.