Je velmi důležité v lese ponechávat staré, padlé stromy. Je to podobné jako s národem – národ bez své minulosti ztrácí spojení se svými kořeny, se svojí moudrostí, se svojí zkušenosti, se svojí hloubkou, se svojí kulturou, s předky…Podobně je to v lese, když chybí stará generace, když se z něj odklízí a nezůstává v něm jako připomínka někdejších časů.
Takový les pak ztrácí svoje vědomí propojení s minulostí, ztrácí svoji moudrost, ztrácí kontinuitu. A tak je zcela zásadní vidět v lese jak mladé semenáčky a stromky, tak statné dospělé i prastaré stojící, ale i padlé stromy. I ty, které už se pozvolna proměňují v živnou půdu. Je potřeba mít možnost vidět celý koloběh, celý proces, celý cyklus života a smrti.
Takové zážitky nám zprostředkovávají lesy pralesovitého charakteru (protože ty pravé „pralesy“ už u nás prakticky neexistují), kde jsou bezzásahové zóny a příroda je zde tedy ponechána vlastnímu vývoji.
Zažít ostrovy původního lesa brdských Hřebenů můžeme na velmi nemálo místech – jedním z takových trochu skrytých pokladů je táhlý a úzký hřbet rezervace Hradec, kam se můžeme vypravit i společně během vycházky s lesní terapií. Přikládám fotografii z tohoto místa, pořízenou na silvestra během mé vlastní výpravy 🙂