Jaro venku = jaro uvnitř?
Jaro se poslední dny hlásí trochu nesměle, ozývají se opět noční mrazíky, měli jsme tu i chumelenice, déšť i vítr jsou opět řezavě studené…jak toto přechodové období mezi zimou a jarem působí na vás a na vaše „vnitřní jaro“?
Čím dál více mě fascinuje, že když se na to opravdu vyladím, pozoruji, jak se ve mně (a obecně se určitě totéž bude dít i na úrovni celku) zrcadlí procesy, které se odehrávají venku.
Někdy možná čekáme, že s nástupem jara přijdou náhle velké životní změny, jasná rozhodnutí, spousta elánu a chuti do všeho, smršť nápadů A můžeme být zaskočeni nebo i frustrováni, když se tak neděje. Když pořád jsme někde zaseknutí nebo se něco táhne či zůstává zahaleno v mlze.
Ale podívejme se opravdu VEN, abychom viděli, co a proč se děje UVNITŘ. Sice nám tu vyrašila spousta nové zeleně, lístečků a kvítků, ale zároveň přetrvává i chlad, který nás stahuje víc dovnitř. Časy se lámou, ale děje se tak ve svém tempu. S připomínkami toho, co ještě přetrvává z minulosti a chce naši pozornost. S respektem k posvátnému načasování všeho.
Jistota je, že vše přijde ve správném čase Nemusíme se bát, že by jaro nepřišlo…a že by nepřišly změny v našem životě. Ale oboje přijde tehdy, až to bude k tomu zralé a správné.